Plicní arteriální hypertenze (PAH) je onemocnění extrémně vzácné, které se nezřídka prezentuje symptomem námahové a později klidové dušnosti. Právě námahová dušnost a poté i klidová dušnost jsou symptomy, které poměrně často navedou lékaře k nesprávné diagnóze, kdy je plicní arteriální hypertenze zaměněna za jiné onemocnění, například obtížně léčitelné asthma bronchiale. Prognóza plicní hypertenze je velmi tristní. Pacienti s PAH ve funkčním stádiu NYHA třídy 4 mají bez léčby medián přežití 6 měsíců. Při diagnostice Pro plicní arteriální hypertenzi (PAH) je klíčovým screeningovým vyšetřením echokardiografie, která poměrně jasně vypovídá o morfologii a funkci pravostranného srdečního oddílu a ukazuje na hemodynamický problém. Následuje ventilačně-perfúzní scintigrafie plic a hemodynamické vyšetření. Léčba plicní arteriální hypertenze (PAH) se odvíjí od kategorie rizika, do kterého je pacient zařazen. Mezi nejúčinnější léky plicní arteriální hypertenze jsou v současné době pravděpodobně léky, které interagují s prostacyklinovou cestou, i když o tom nejsou k dispozici přímá data. Problematikou srovnání iniciální kombinační léčby PAH (ambrisentan a tadalafil) s monoterapií se zabývala randomizovaná, dvojitě zaslepená studie AMBITION.1 Podle čeho jsou pacienti zařazováni do konkrétních rizikových skupin, jaké jsou další současné možnosti specifické léčby plicní arteriální hypertenze a terapeutické cíle shrnuje doc. MUDr. Martin Hutyra, Ph.D. v EUNI kurzu s názvem „Plicní arteriální hypertenze pohledem kardiologa“.
Akreditovaný test: 2 kredity