Nízkomolekulární hepariny (LMWH) hrají v antitrombotické terapii u onkologických pacientů významnou roli. Tromboembolická nemoc (TEN) – je totiž u nemocných s maligními nádory poměrně častou komorbiditou. Riziko vzniku závisí zejména na typu karcinomu, jeho pokročilosti, způsobech protinádorové léčby a původním trombofilním stavu pacienta. Je známo, že žilní trombóza u pacientů se zhoubnými nádory může komplikovat stav, hospitalizaci, operaci i léčbu. Tromboembolická nemoc je vážnou, život ohrožující komplikací, která je u pacientů se zhoubným nádorem druhou nejčastější příčinou úmrtí. Proběhla řada studií s nízkomolekulárními hepariny. Výsledkem multicentrické studie PROTECHT, prezentované na ASH 2008 byla významná redukce vzniku arteriální i venózní trombózy.1 Ačkoli, je vznik TEN možnou příčinou úmrtí, není rutinní tromboprofylaxe u všech onkologických pacientů indikována, a to z důvodu zvýšeného rizika krvácení. U pacientů s rizikem vzniku nebo s již vzniklou TEN podáváme v různých etapách léčby profylaktické dávky některého z nízkomolekulárních heparinů - enoxaparinu nebo dalteparinu. Přesná pravidla pro podávání nízkomolekulárních heparinů u pacientů s karcinomem, současná doporučení v léčbě i zásadní výsledky studií přináší kurz „Nízkomolekulární hepariny a nádorová onemocnění“, jehož autorkou je doc. MUDr. Debora Karetová, CSc.
Akreditovaný test: 2 kredity