Svalová relaxancia a jejich antidota

Svalová relaxancia (SR) byla zavedena do klinické praxe Haroldem Griffithem již v roce 1942. Jsou to látky, které blokují přenos vzruchu ze zakončení motorického nervu na příčně pruhované svaly, usnadňují anestezii a operace. Dále snižují spotřebu anestetik a zajištují nehybnost pacienta v průběhu operačních a diagnostických výkonů. Na druhou stranu jsou to látky, které zvyšují mortalitu. Bylo zjištěno, že mortalita pacientů s použitím SR byla šestkrát vyšší. Studie POPULAR, která probíhala v letech 2014–2015, hodnotila vliv použití svalových relaxancií při operačních výkonech.¹Ukázalo se, že riziko plicních komplikací bylo dvakrát vyšší.¹ Proto i v dnešní době je potřeba zvážit rizika a přínosy použití svalových relaxancií. Dle studie STRONGER bylo zjištěno, že 5 % pacientů po nekardiochirurgických zákrocích mělo závažnou plicní komplikaci.² Studie prokázala, že podání sugammadexu snížilo incidenci plicních komplikací o 30 %.² Kdy je podání svalových relaxancií opravdu bezpečné, kdy monitorovat nervosvalový přenos a jak řešit reziduální kurarizaci? Poznejte blíže tuto problematiku v akreditovaném e-learningovém kurzu EUNI Svalová relaxancia a jejich antidota. Autorem kurzu je MUDr. Michal Horáček, DEAA.

1. Kirmeier E, et al. POPULAR Contributors, Lancet Respir Med 2019;7:129–140.
2. Kheterpal S, et al. Sugammadex versus Neostigmine for Reversal of Neuromuscular Blockade and Postoperative Pulmonary Complications (STRONGER): A Multicenter Matched Cohort Analysis. Anesthesiology 2020;132:1371–1381.